Dne 15.10.2018 se naše 8. a 9. třída vydala do hlavního města Prahy. Na hlavním nádraží v Karviné jsme měli sraz v 5,15. Všichni byli unavení a rozespalí.
Jako dozor s námi jeli naše třídní paní učitelka Parchanská, pan učitel Chrobák, paní zástupkyně a maminka jednoho osmáka, která byla milá a popovídali jsme si s ní.
V 5,40 přijel náš vlak Hutník. Cesta byla příjemná a většina už ani ve vlaku nespala. Očekávaný příjezd do Prahy byl v 9,36, ale náš vlak měl skoro hodinu zpoždění a my jsme tam dorazili asi v 10,30.
Vystoupili jsme na hlavním nádraží v Praze. Pan učitel Chrobák , který byl také náš průvodce po celé Praze, nám hned po příjezdu řekl, že se nádraží mezi 1. a 2. světovou válkou jmenovalo po americkém prezidentovi – Wilsonovo nádraží. Také jsme zde viděli sochu Nicolase Wintona, který zachránil 669 židovských dětí. Tento člověk se dožil 105 let. Z hlavního nádraží jsme šli k Petschkovu paláci, který ve 20.letech nechal postavit bankéř Julius Petschka a v letech 1939-1945 byl sídlem gestapa. Nyní tam sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Od tohoto paláce jsme se vydali na Václavské náměstí, které se původně nazývalo Koňský trh. Fotili jsme se u sochy sv. Václava, kterou vytvořil J.V.Myslbek. Pan učitel nám řekl, že Václavské náměstí je dlouhé 750 m. Dne 16.1.1969 se zde, u Národního muzea, upálil Jan Palach. Na „Václaváku“ jsme dostali hodinu rozchod.
Metrem jsme se poté vydali na Karlovo náměstí, kde stál kostel Cyrila a Metoděje, který sloužil k úkrytu atentátníků na Heydricha. Pak jsme jeli tramvají ke stanici lanovky na Petřín.
Cestou na Pražský hrad nám pan učitel ukázal Černínský palác, kde sídlí Ministerstvo zahraničních věcí. Dorazili jsme k Pražskému hradu, kde nás čekala kontrola. Navštívili jsme katedrálu sv. Víta, která se stavěla v letech 1344-1929. Z Hradu jsme šli Nerudovou ulicí na Malostranské náměstí a potom na Karlův most, který je nejstarším stojícím pražským kamenným mostem.
Naše poslední zastávka bylo Staroměstské náměstí, kde jsme mohli vidět Orloj. Zde došlo v roce 1621 k popravě 27 českých pánů. Pár kroků odtud stojí pomník Jana Husa. Tady jsme dostali náš poslední rozchod. No a potom už jsme šli na hlavní nádraží. Přijel náš vlak a jeli jsme domů. Do Karviné na hlavní nádraží jsme přijeli ve 22,35 a všichni jsme už byli unavení.
A první na konec!
