Telegrafický deník účastníka zájezdu v termínu 20. – 25. 5. 2018

Níže uvedené je mírně nadsazeno

Den 1.
Autobus nikde. Telefonát. Autobus kvůli své výšce nemůže projet pod mostem. Doráží po dvaceti minutách. Představoval jsem si ho tedy vyšší.
Spolucestující školy – ZŠ z Hlučínska – pohoda, ZŠ z Pardubicka – upovídaná free parta s několika neandrtálci a nahluchlým doprovodem.
První přestávka – již po sedmi hodinách jízdy. … Natálka zapomíná mobil v KFC – na druhý pokus jej nachází.
Nocleh v autobuse. Neandrtálci hlučí. Je půl jedné. Jejich paní ředitelka je nakonec zaslechne a uklidňuje.

Den 2.
Trajekt Calais – Dover – 90 minut, skvělé.
Londýn – lanovkou od O2 arény – skvělé, Kristián vítězí nad strachem z výšek.
Vláčkem k Tower Bridge, dále katedrála sv. Pavla a most Millenia. Double-Deckerem na Trafalgar Square, metrem (mírně přeplněné -asi 9 osob na 1m čtvereční) k autobusu.
Autonehoda – Brit na červenou naráží do levého čela našeho autobusu, nikdo zraněn. Airbagy fungují.
Ubytování a první noc v rodinách – chlapci dostávají pod prostěradlo pro jistotu igelit, jinak bez závad.

Den 3.
Vypůjčeným anglickým autobusem do filmových ateliérů Warner Brothers (natáčení Harryho Pottera) – skvělé
Odpoledne – Oxford – čekání před univerzitou. Natálka zlobí. I Debbie nad ní kroutí hlavou. Prohlídka jedné z kolejí a jídelny jak z H. Pottera, místní studenti hrají samozřejmě kriket na obrovském hřišti.
McDonald. Anetka nikde. Zpět do McDonaldu. Už ji mám! „Co tu děláš Anetko? Oh sorry lady. Já myslel, že jste Anetka. Jste ji velice podobná.“ Anetka to nebyla. V Oxfordu je dnes nějak hodně Vietnamek. Učitelé a paní průvodkyně vytvářejí rojnici skrz Oxford. Paní ředitelka nachází Anetku. Proč zrovna ona!

Den 4.
Dalším britským autobusem do Windsoru, Davídek odchází omylem s jinými školami do hradu – po deseti minutách je vrácen. Prohlídka střední školy Eton – studovali zde William i Harry (ten se tady před čtyřmi dny oženil)
Odpoledne na Oxford Street – hlavní atrakcí je nákup v Primarku, procházka Hyde Parkem – skvělá, ale v poklusu.
Balení, poslední večeře a nocleh.

Den 5.
Loučení s rodinami. Debbie s Nikolou zapomínají v rodinách bundy. Ještě, že nelije, jen prší. Prý jim je pošlou poštou.
Třetím britským autobusem na nultý poledník na Greenwichi. Lodičkou k London Eye – ochranku děsí můj odložený batoh. 4D film o Oku – skvělý jako vždy. Půlhodinová jízda s krásnými výhledy (Big Ben pod lešením)
Metrem do muzea voskových figurín – obrovské a skvělé, chtělo by to však čtyři hodiny, my máme tak hodinu dvacet. Patnáct minut před srazem a hodinu před odjezdem z Londýna přichází zlatý hřeb. Anetka mi sděluje, že nechala batoh s pasem u královny na začátku prohlídky. Po ukecání ochranky sprintem do druhého kola prohlídky (tentokrát zadarmo)– batoh je tam a světový rekord v běhu muzeem překonán… Zpoždění je jen sedm minut.
Všichni dále metrem k Buckingham Palace, zde máme celé dvě minuty na nafocení a pak opět poklusem na poslední metro. Výstup z metra – deváťáci nikde, mobily samozřejmě nefungují!
Ven z metra. Chlapci se na nás zubí na schodech, jsou přece první jako vždy a ztratit se nikdy nemohou.
Vyčurat (vracím se pro zapomenuté brýle), nakoupit a odjezd čtvrtým britským autobusem. Britští řidiči mi nepřeložili jedno zavazadlo z předchozího busu (přišel jsem jen o bačkory, polštář, triko a svačinu).
Trajektem do Francie. Západ slunce na palubě – skvělé.
Nástup do autobusu. Neandrtálci rozjíždějí párty. Paní ředitelka slyší –“všichni dostanete ředitelskou důtku!“ Únava pacifikuje všechny na celých sedm hodin. 

Den 6.
Probuzení v Německu. Neandrtálci začínají hlučet. Paní učitelka se pokouší své svěřence uchlácholit. Paní ředitelka neslyší. Zvedám se a pacifikuji neandrtálce i paní ředitelku. Paní ředitelce a neandrtálci se to nelíbí. „Vždyť jsem vám zachránila Anetku a vy teď takhle na nás.“ Jsou nevrlí a uražení. Ale konečně klid. Už vystupují, hurá! Ááá, někdo tady zapomněl na sedadle mobil. Je to mobil paní ředitelky! Možná ji ho pošleme poštou… Natálka škádlí deváťáky. Trochu. Neandrtálcům se však nikdy nevyrovná. Jedeme téměř nonstop od sedmé ranní. Přijíždíme v 19,40.

„Konečně doma!“
„Mně se vůbec nechce domů.“
„Do Londýna už nepojedu ani zadarmo!“
„Já bych tady byla ještě měsíc.“

Fotografie je možné si stáhnout z fotogalerie ve větší velikosti 1 800 × 1 350 pixelů.

Kontakty – telefony a e-mail

Škola
Jídelna
Družina
Školka
              
Kuchyně
 - 
 - 
 - 
 - 
 
 - 
596 311 294
596 311 744
596 312 313
596 343 506
604 913 848
558 271 942
 
 
Elektronická podatelna
Identifikátor datové schránky: tt5q6q7
---------------------------------------------------
Pověřenec pro ochranu osobních údajů